Čtrnáckrát

2. října 2009 v 17:09 | Drajíčko |  My thoughts

Rozbít nejbližší sklo. Za každý den jednou.
Střepy s uspokojeným výdechem smést na lopatku a vyhodit.
Tak do toho, přeji pěknou zábavu.


  • Asi jsem zase o kus vycuclá.
  • Za posledních čtrnáct dní marně hledám své já. To pěkné já, co mám tak ráda. To, co bylo za každých okolností sebejisté a jasně o sobě vědělo, že z venku mu to sekne. Co si bylo jisté všemi pohledy a rozjařeně se smálo a ty jiskřičky v očích taky nebyly k zahození. Nadále mi však chybí jak tohle, tak i to dřívější, co se sebou, sakra, nenechalo lomcovat a klidně mluvilo sprostě a rylo si, do koho chtělo.
  • Připadám si.. ojetá. (Puberťáci přestanou vnímat ten dvojsmysl, který je při tom slově napadl.)
  • Nechápejte to otráveně - tahle poznámka patří ke křesťanskému kusu mne - chybí mi. Bůh, samozřejmě. Chvílemi se cítím zoufalá, když od něj nedostávám odpověď. Vždycky jsem dostávala potvrzení jeho zájmu o mě a posledních čtrnáct dní nic. Jsem zoufale smutná.
  • Už několikrát jsem za tento týden brečela a pokaždé mě příšerně bolelo u srdce. Nechápu to a jako cholerik nad tím nemám kontrolu, což mě frustruje.
  • Přirozeně bych to mohla svést na počasí - jsem člověk, který je na něm závislý. Ale přes výmluvy dávno nejede vlak, u mě pochopitelně už dlouho.
  • Cítím se srážena k zemi a vůbec nevím čím. Nevím, co musím udělat, abych byla zase svá.
  • Srdnaté dítě s humorem na jazyku, co dokáže roztomile žvatlat o ničem, ale zároveň obrátit a posluchačům zastavit dech v hrdle tím, jaké slova volí a jakou váhu mají. Co dokáže chválit spřízněné duše a zaklapovat pusu všem, na které si zrovna vzpomene.

Je to divné. A já to nechci.
Už dlouho jsem ten stav nezažila.
Nejsem na něj zvyklá.

Prosím. Pomozte.
Ať už kdokoli kdekoli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Delthrien Delthrien | Web | 3. října 2009 v 11:42 | Reagovat

Chudáčku :-( Já sem taky tak nějak bez svého já... Teda alespoň na blogu... Cítím se jako by všechno co napíšu bylo nějaké... Ani nevím... Ale mě v nouzi povzbudí vždycky kamarádi :-) Ukážou mi cestičku kterou bych sama nenašla, povzbudí mě slovy které bych si sama neřekla... Prostě se "opři" o kamarády :-) Doufám, že ti to pomůže...

2 SeiLLeinen SeiLLeinen | Web | 3. října 2009 v 12:06 | Reagovat

aoy..píšeš mocinky hezky...neceš spřátelit??

3 Drajing Drajing | 10. října 2009 v 15:05 | Reagovat

:-( Děkuju ti, zlatí. Ale už je vše zase v normálu ;-) Doufám, že u tebe taky.. Ale i přesto jsi mi pomohla :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.