1. kapitola - Příliš drsná realita

4. února 2008 v 15:53 | Dray |  Dragon lady

"Vypadni!"

"Billie!"

"Di do prdele!"


Kapitola první - Příliš drsná realita

"Vypadni!" zakřičím na něj. Se slzami v očích třísknu s dveřmi a vyčerpaně se o ně opřu. Copak si to neuvědomuje?! Tohle je šílenství! Sjedu po dveřích dolů a hlavu si složím do rukou.

"Ale no tak, Billie! To byla jenom sranda!" zakřičí a zabuší na dveře. Tak sranda?! "Nedělej drahoty a otevři!"

"Di do prdele!" zakřičím z plných plic.

"Billie!" prosí.

"Ne! Běž pryč!" syknu.

"Ale"

"VYPADNI!" zařvu. Za chvíli to vzdá a odejde, nejspíš k sobě do pokoje. Propuknu v pláč. Hřbetem ruky si utírám potoky slz, co se mi valí po obličeji. Zvednu se ze země a praštím s sebou na postel. Přitáhnu si k sobě polštář a obejmu ho rukama. Ať táhne, zmetek! Co si vzal mámu, to jde od desíti k pěti. Hned, jak mi ho představila, jsem si o něm pomyslela sví. Nažehlená košile, upnutý džíny, drahý boty, debilní výraz a koňskej ohon. Typickej frajírek. Snažila jsem se bejt milá, ale jeho první slova typu: "Tak tohle je ten zlobil, ale neboj, já si tě zkrotím!" a ještě laškovní mrknutí očka, mě "trochu" vyděsily. Omluvila jsem se a zdrhla. Od tý doby se všechno tak nějak zvrtlo. Mámu si obtočil kolem prstu prakticky ihned. Potom, co se sem vetřel, ji poštval proti mně a ona se nechala ovládat. Věčně se hádáme. Ale co mě nejvíc dráždí, že stojí na jeho straně.

Vždyť jsem nikdy nebyla problematický dítě! Netvrdím, že jsem zrovna andílek, to ne. 'Pár' průšvihů na seznamu mimoškolních aktivit sice mám, ale kdo by v patnácti nebyl drzej? K tomu pár rozbitejch oken, vytopená škola, neomluvené hodiny, kouření za školou, nasranej ředitel.. jo bylo toho dost, ale kdyby se mi věnovala, mohlo to bejt jinak všechno. Asi jsem si našla špatný kámoše..

Nikdy jí nevadilo, jak se chovám, brala mě takovou jaká jsem. Připadá mi, že z ní vysál všechny city ke mně. Jako bych ani nebyla její dcera. Přiznávám, chybí mi časy, kdy se mě zastávala a nadávala na ředitele. Chybí mi její láska, ale hlavně mi chybí ona samotná. Její smích, nadávky a vtípky. Tak moc se změnila..

Ovšem staly se i horší věci, mnohem horší. Takové ty věci, kdy se změníte proti vlastní vůli. Naivně jsem doufala, že zůstane u mlácení a podobně, že si ke mně nic dalšího nedovolí.. zatraceně jsem se spletla. Když jsem z noční šichty přišla domů, jako obvykle seděl u televize a sledoval fotbálek. Všude kolem bordel, přes opěradlo přehozená špinavá košile, pivo na stole.. Naštvaně jsem si před něj stoupla a spustila. Začali jsme se hádat, najednou mě bolestivě stiskl, vyjekla jsem. Přitlačil mě ke zdi a začal mi ocucávat krk. Stála jsem tam jako prkno, nemohla jsem se ani pohnout. Nevěděla jsem, co se děje. Nohy a ruce mi zkoprněly. Než jsme se vzpamatovala, už jsem stála jen v podprsence. Až teď se ozval pud sebezáchovy. Začala jsem jeho chtivé ruce odstrkávat z holé kůže. A dala mu facku. Zarazil se a potom mi jednu ubalil. Spadla jsem na zem a tam zůstala vyděšeně ležet, klepala jsem se po celém těle a brečela. Převalil mě na záda a obkročmo si na mě sedl. Jednou rukou mi chytl ruce a přišpendlil je nad hlavu. Nemohla jsem se nijak bránit. Druhou mi začal rozepínat zip u džín. Moc mu to nešlo, nakonec ho zničil. Musela jsem něco udělat. V nestřeženém okamžiku se mé koleno zarylo do jeho rozkroku. Skulil se na podlahu, těsně vedle mě. Roztřesenýma rukama jsem si natáhla kalhoty a utekla do pokoje.

Převalím se na záda a čumím do stropu. Musím jí to říct, ona je moje máma, určitě mi uvěří.. musí..



Probudí mě rachot klíčů a vrzání domovních dveří. Máma! Skopu ze sebe deku. Rozeběhnu se ke dveřím, schody beru po dvou. Nakouknu za roh a uvidím ji, jak se vítá s Danielem. Opatrně k nim přijdu. Jak mě zaregistruje, přestane se s ním 'vítat' a zaměří svou pozornost na moji osobu. Usměje se a chce mě obejmout. Zarazím se a couvnu. Vážně se na ní podívám.

"Mami, myslím si, že bysme si měli promluvit." Znejistím. Je to správný? Mám jí to říct, ale třeba toho nechá.. třeba to byl omyl.. jako minule.. Kecy! Nikdy toho nenechá! A ona to musí vědět! Musí vědět, jakýho parchanta živí pod svojí střechou!

"Co se stalo, Billie?" zeptá se zaskočeně. Otočí se na Daniela. "Danieli?"

"Víš.." začnu, ale on mě přeruší.

"Tvoje dcera se mě pokusila svést," řekne.

"Co?! To není-"

"Včera mě políbila a teď se snaží vinu svést na mě. Myslí si, že jí to projde," bezmocně pokrčí rameny.

"Billie," vydechne máti a nevěřícně zakroutí hlavou. "Proč to děláš? To ti nestačí, že s tebou mám už tak dost trápení? To mi musíš kazit i tohle? To poslední, co mi zbylo?" podívá se na mě smutně a uraženě.

"Mami, on lže! Copak mu věříš?! Mami!" Mám už na krajíčku.

"Co ti tak strašného provedl? Billie, já už opravdu nevím čemu věřit. Děláš jen samé problémy! A teď si vymyslíš, ještě tak absurdní věc! To už přeháníš!" vyjede po mně.

"Já jsem tvoje dcera, mě bys měla kurva věřit! Ne, nějakýmu zmetkovi z ulice, kterej se ti snaží vošou-"

"Dost!" vykřikne máma a složí hlavu do dlaní. "Nikdy bych nevěřila tomu, že jsi toho schopná. Měl jsi pravdu," podívá se na Daniela, "je to lhářka." Začnu brečet. Jak to jen může říct?

"Já vím, Jess." Chlácholivě ji pohladí po tváři.

Otočím se na podpatku a zamířím pryč. U prvního schodu se zastavím a stojíc k ní zády zašeptám: "Jednou, až otevřeš oči, uvidíš, jak jsi se strašně zmýlila. Protože nevěříš ani sví vlastní dceři a přehlížíš to, že trpí. Nevidíš v jejích očích strach, když se jí dotýká nebo mlátí. Nevíš, co se děje za těmito zdmi, když jsi pryč." S tím jsem vyšla schody a zamkla se v pokoji.

Pořád dokola se mi v hlavě opakují její slova. Nikdy bych jí nelhala! Ne v tomhle! Projela mnou vlna vzteku. Nebudu tady jen tak nečinně sedět a čekat, až se o to pokusí znova! Když mi nepomůže ona, tak si pomůžu sama. Táta kdysi mluvil o nějakym chlápkovi z Rumunska, který pracuje s draky..

Abych to uvedla na pravou míru, jsem čarodějka. Máma je a táta byl čaroděj. Ale když umřel.. Máma se zařekla, že už nikdy čarovat nebude, nevím proč, to mi neřekla. Chodím sice do mudlovský školy, ale mám soukromýho učitele. Daniel je mudla a o tom, že jsem čarodějka nebo to, že vůbec něco jako kouzelnckej svět existuje, nemá ani páru. A můžu za to bejt jedině vděčná. Nedovedu si ani představit, co by se dělo, kdyby použil Cruciatus..

Každopádně plán je to dobrej.. Mudlovská policie mě tam nenajde a máti nebude riskovat, že by se odhalila její "pravá" identita. Zvlášť kvůli mně.. Jsem rozhodnutá. Vypadnu odsaď. Nic mě tady nedrží, už ne.. Zpod postele vytáhnu ošoupanej bágl, kterej zažil nejspíš i druhou světovou. V rychlosti do něj naházím všechno moje oblečení a cennosti, včetně peněz, osobních dokladů a.. hůlky. Převaluju ji v ruce.

Pamatuju si na den, kdy jsem ji šla s tátou vybrat k Ollivanderovi. Přeměřil si mě pohledem a jednu mi podal. Zničila jsem mu skoro celej krám! Nakonec zjistil, která je ta pravá. Hůlka s blánou z dračího srdce. Jak příhodné, že?

Zakroutím hlavou a zahrabu ji hluboko do báglu, ještě ze šuplíku vytáhnu objemný měšec s galeony. Třeba jednou přijdou vhod. Pokrčím rameny a hodím ho tam. Na sebe natáhnu ošoupané džíny, černý tričko a šedou vytahanou mikinu s kapucí. Vezmu papír, tužku a zkráceně naškrábu vzkaz. Je mi celkem fuk, jestli si ho vůbec přečtou, ale musím se rozloučit.. Třeba se sem už nikdy nevrátím, kdo ví.. Na záda hodím bágl a z otevřeného okna slezu po starým dubu až dolů na zem.

Naposled se ohlídnu na můj bývalý domov. I přes všechny ty nesváry mi bude chybět. Zachumlám se do mikiny a otočím se vstříc nové budoucnosti..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | 4. února 2008 v 15:55 | Reagovat

Tahle povídka začíná dost zajímavě :D Jsem ráda, že jsem na tvůj blog narazila, i když jen náhodou, a hrozně se těším na pokráčko :)))

2 Drachia Drachia | 4. února 2008 v 15:55 | Reagovat

Jůů! Děkuju! :)

3 Quistynka Quistynka | 4. února 2008 v 15:56 | Reagovat

No tak po těch komentech u Nelien jsem to riskla a koukla sem a troufám si říct, že jsem neudělala chybu x) super nápad na povídku, moc se mi to líbí!

4 Denisse Denisse | 4. února 2008 v 15:56 | Reagovat

hele ja nwm bobe, chvilkama je to za moc depresivni...:D ale jinak pekny, tyd ty stejne vis moc dobre, ze ja jsem na tohle kopyto;)

5 P@paja :D)D)D) P@paja :D)D)D) | 4. února 2008 v 15:57 | Reagovat

Já jsem tuhle kapitolu s Tebou četla už tolikrát, že asi ztrácím nadhled nebo co... No, je to sice krapet depresivní, ale pěkně a svyžně nám ubíhá děj. Což je pozitivní. Námět je super, jména postav taky dobrý ;))), pravopis Ti kritizovat nebudu, protože se v něm sama extrémně nevyznám *upřímné zamyšlení se nad sebou samotnou_________________dlouhá pomlka, a pak hluboký povzdech* :)D)D)D)D) Znám i pokračování, takže nemůžu říct, že bych se s takovým nadšením (jako jindy) těšila na další kápu... Hlavu vzůru, gatě dolů a mozek do střílny:)))) (zase plácám, neberte mě vážně:P

6 Drachia Drachia | 4. února 2008 v 15:58 | Reagovat

Holky, děkuju za pěkný komenty... potěšej, hlavně sem je nečekala...

Sister: Ty nad sebou radši nepřemýšlej... dopadlo by to zle... :P

7 Miky Miky | 4. února 2008 v 15:58 | Reagovat

Hehe asi budu mít další oblíbenou povídkářku:)

8 Hate Hate | Web | 6. února 2008 v 20:11 | Reagovat

Povídka začíná velmi pěkně... jdu dál :)

9 Merisa Merisa | Web | 24. února 2008 v 19:28 | Reagovat

Mě se líbilo, jak celá povídka začala akční scénou! :)) To prostě nemělo chybsona ;D Ale ten její otec je pěknej hajzl. Ale to jak říkal, že se ho pokusila svést mě i docela pobavilo :D No jdu na pokráčko :-*

10 Peggy Peggy | Web | 28. února 2008 v 18:39 | Reagovat

tak to je vážně suprová kapče, hned jdu na další =)

11 Drachia Drachia | 29. února 2008 v 18:20 | Reagovat

:*

(došly mě nápady na děkovný komenty :D)

12 Fiera Fiera | Web | 12. března 2008 v 16:40 | Reagovat

Když budeme spřátelovat blogy tak jsem se rozhodla, že si aspoň přečtu nějakou tu rvoji povídku rozhodla sem se pro tuhle a právě mám za sebou tuhle kapču a musím říct, že jsem nedočkavá na další takže valím si ji přečíst.

13 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 1. dubna 2008 v 12:49 | Reagovat

:D tak konečně jsem se donutila přečíst si nějakou tu tvoji povídku... :) Jen tak pro zajímavost, je to 54. povídka, kterou mám rozečtenou... :D:D a to jsem ještě na hodně mých SB nezačala číst.. :( takže toho mám docela dost...:D a ještě k tomu ta lenost a svoje vlastní povídky.. :D no.. myslím, že to znáš.. :D Ber to jako omluvu za to, že jsem se ke čtení nedostala dřív.. :D

A kapitolka je přímo úžasná... Píšeš fakt dobře... Myslela jsem si, že to bude prostě takový ten příběh ze života, tak mě to moc nelákalo... ale když je to fantasy.... :D to je něco jinýho... :D ale vážně... čte se to strašně pěkně... máš hold talent...

14 Chia Chia | 5. dubna 2008 v 21:29 | Reagovat

Fiero, děkuju xD

Estel, vůbec mi nevadí, že ses k ní nedostala dřív! :D Já to moc dobře znám! A to mám spřátelení mnohem míň, než ty.. Už čtu jenom ty, co mám v oblíbenejch stránkách a ty, který jsou opravdu dobrý, jinak bych to vůbec nestíhala, ehm, vlastně to nestíhám i teď.. ;) A děkuju za krásnou pochvalu.. ;)

15 P@paja - I love u 4ever P@paja - I love u 4ever | Web | 22. dubna 2008 v 15:01 | Reagovat

Sister? Pika si to jde přečíst, jak včera slíbil a na podruhý mě ohromil krásnej obrázek, fakt skvělej výběr, chválím XD Jo a nad tím zamyšlením, stejně z toho nic nebylo, jsem to po dvou mikrosekundách vzdala, aneb já a silná vůle...

16 P@paja - I love u 4ever P@paja - I love u 4ever | Web | 22. dubna 2008 v 15:05 | Reagovat

Hele, připomínka, dokonale by se k tomu hodila písnička od Gary Jules- Mad world. Poslouchám ji k tomu a je to super...

17 Polgara Polgara | Web | 11. července 2008 v 17:00 | Reagovat

Tak, jsem již ve čtení pokročila, povídka je pěkná, i když téma Poberti moc nemusím, jelikož je jich všude plno, ale uvidím, jak se to vyvrbí

18 Siarra Siarra | Web | 27. srpna 2008 v 15:23 | Reagovat

je to dobre :D:D:D aj ked je to asi zo sveta Harryho POttrea, ktoreho ja zrovna nemusim... idem si precitat aj dalej

19 Delthrien Delthrien | Web | 24. června 2009 v 17:08 | Reagovat

Megááácký :) Jsem ráda žes mi napsala na blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.