1. Kapitola - Začínají ty horší časy

17. února 2008 v 14:23 | Draio |  Ztracená

"Siriusi? Siriusi! Ty mě vůbec neposloucháš!"

"Ale to víš, že jo."

"Roxette, je všechno v pořádku?"

Ne, pořád ještě žiješ!


Kapitola první - Začínají ty hořší časy

Byl večer, na ulicích ani živáčka. Přesto se v jednom přepychovém sídle konal večírek. Z celého města se sjela vybraná smetánka. Další nudná noc, na kterou se musíte dostavit už jen z principu. Ovšem oni předstírali hraný zájem, jak jinak, opak byl pravdou.

Hosté už netrpělivě přešlapovali pod schodištěm, abyste rozuměli, večírek to byl zásnubní. Mladík, který stál poblíž, si znuděně prohlížel své boty. Byl pohledný a na první pohled sympatický, přezdívaný lamač dívčích srdcí. Nechápal, co dělá tady. Nesnášel tuhle snobskou zábavu. I přes všechnu jeho nevol, ho sem rodiče nutili.

Zanedlouho se ozval skřípot parket, všichni zbystřili a zájem přesunuli na schodiště, na kterém už stála budoucí nevěsta. S hlavou hrdě vztyčenou scházela schod po schodě. Přítomné dámy mohli jen tiše závidět její mladistvou krásu. Havraní vlasy, ozdobené zlatou čelenkou, měla vyčesané do vysokého drdolu, přičemž jí několik neposlušných pramenů rámovalo obličej. Byla opravdu kouzelná, rudé hedvábné šaty jí podtrhovali víc jak vyzývavou postavu a holý dekolt přímo ďábelsky sváděl.

Mladík nasucho polkl, jak jste již stačili pochopit, pohledem rovněž zavadil o tyto partie těla. Její černé, onyxové oči ho uhranuly. Zdály se rebelské a povýšené. Jemná porcelánová pleť bez jediné chyby, plné rty..

Ladně zdolala všechny schody a elegantně pokračovala dál. Už byla znuděná všemi těmi sladkými řečičkami, nejraději by všechno ze sebe strhala a utekla daleko pryč. Ovšem její rodokmen a hlavně ten mameluk, stojící na konci místnosti, jí v tom zabraňoval. Vykouzlila sladký úsměv a pozorně si prohlížela všechny snoby. Popravdě jí byli lhostejní, ale musela přeci vzbudit dojem! Bože..

Pohledem zabloudila k mladíkovi, který se na ni upřeně díval, byl něčím.. jiný. Natolik se lišil od ostatních, že z něj nemohla odtrhnout oči, ostatně, on na tom byl podobně. Pozorně si ho prohlížela. Zaujaly ji jeho oči, energicky šedé jako bouřková mračna. Mohla by se v nich utápět klidně celé dny.

Až když se zavěsila za rámě svého budoucího muže, musela chtě nechtě přestat.

Lidé kolem něj začali snoubencům tleskat, on ne. Neměl proč. Jen pozoroval tu dívku.

Mlčky Malcolma sledovala. Tak s ním že má strávit budoucí roky svého života? Jemu má obětovat své mládí? Nechtělo se jí tomu uvěřit. Zavřela oči a nechala se vést. Veškeré snění o princi na bílém koni se rozplynulo. Malcolm je sice dobrá partie, je i celkem pohledný, to ano, ale.. je to zajíc! Ona nechtěla žít s mladým uchem, které si ani nedokáže zavázat tkaničky od bot, protože ho to maminka nenaučila! Bezmocně si povzdychla, kdyby tady nebyla ta stará semetrika, co jí odjakživa lajnuje život, tak by se klidně mohla provdat za nějakého mladého, zkušeného muže! A vůbec by jí nevadilo, že by neměl rodokmen pět kilometrů dlouhý!

"Roxette, je všechno v pořádku?" Optal se.

Ne, pořád ještě žiješ! Chtělo se jí vykřiknout. Ale přemohla se a vyrovnaným hlasem promluvila: "Ano, miláčku, všechno je tak, jak má být." Odrecitovala naučenou frázi, a aby tomu dodala věrohodnosti, mírně se pousmála. Proč mu vlastně jednu nevrazí a nevezme roha? Mimoto by ji paní dokonalá vydědila a jistojistě bez rozmyšlení ukřižovala, nechtěla udělat rodině ostudu. Jak příhodné..

Rozhlédla se kolem sebe. Skoro nikoho tady neznala a upřímně jí to takto vyhovovalo. Smrtijedům nikdy moc nefandila. A proč taky? Zabíjet a mučit lidi? Psychicky? Možná. Ale fyzicky? Nepotřebovala se zahazovat s takovým póvlem jako jsou mudlové nebo kříženci, raději nechala špinavou práci na jiných.

Jistým krokem přešla celý sál a zastavila se u své židle. Povytáhla obočí, naznačujíc tím, že by se její snoubenec měl ujmout iniciativy. Malcolm s úsměvem na rtech odsunul židli tak, aby se Roxette mohla posadit. On sám zasedl na místo po její pravici.

"Chtěl bych vás zde přivítat na zásnubním večírku.." Začal s projevem otec Malcolma. Stejný nažehlený imbecil jako jeho syn. Nezajímala se o něho, přímo k smrti se nudila. Z uší úplně vypustila okolní ruch, jak jen by se z téhle šlamastiky mohla vymotat? Ať přemýšlela, jak přemýšlela nic smysluplného ji nenapadlo. Jistě, mohla by Malcolma odstřelit na Mars, ale babička by jí za něj rychle našla náhradu. Tohle nikam nevedlo. Bude se svým osudem muset smířit.

Už teď jí běhal mráz po zádech..

".. a nyní bych chtěl připít na počest Roxette Neso a jejího budoucího chotě Malcolma de Sante!"

Zaslechla útržek věty a pohotově pozvedla skleničku.

"Na snoubence!" rozléhalo se celou místností. Zářivě se usmála a mírně upila. Pak už mohla hostina začít v plném proudu. Lidé okolo ní se bavili, probírali nejnovější drby, pomlouvali.. akorát Roxette se cítila pod psa. Na celou tuhle frašku opravdu neměla náladu. Plánovala, že hned, jak to bude možné, se nenápadně dostane s velkou flaškou vodky na zahradu a tam se do němoty opije. Plán byl prostý a víc jak lákavý.

Ale co si to namlouvá! I kdyby se jí podařilo ukořistit láhev, nikdy by se nepozorovaně nedostala na zahradu. To je nemožné, zvlášť když všude kolem ní jsou samí šašci, co se umí jen přetvařovat. A hlavně, ona je hlavní hřeb večera.

Mladík ji mlčky pozoroval a nevnímal dění kolem.

"Je strašně hubená a.. a ty šaty jí vůbec nejdou k pleti! Co myslíš?" zašeptala Narcissa jeho směrem.

"Že máš naprostou pravdu," odsekl kousavě Sirius.

"A ten účes, panebože! Příšerné!" Zvolala o něco víc hlasitěji.

"Ano."

"A podívej se na ty šperky, jsou hrozně nevkusné!"

"..."

"Siriusi? Siriusi! Ty mě vůbec neposloucháš!"

"Ale to víš, že jo," povzdychnul si a vidličkou propíchl hrášek, který od ní odskočil a odkutálel se pryč z talíře. Bolela ho z ní hlava.

"Fajn, tak co jsem říkala? Hm?"

"Že vypadá jako moje matka?"

"Tss!" Cissa se nafoukla jako pátrací balón a něco si dál brbrala pod nos. Sirius se kysele ušklíbl, aspoň, že už od ní bude klid.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bariska Bariska | Web | 17. února 2008 v 19:02 | Reagovat

Hej, Bobku=D Tvrdím si upřímně říci, že to bylo senzační =P ALe skutečně, jo a ještě něco, Rákosníku=D DOufám, že pokračování bude brzoooo. . .Jasný?=D

2 Drachia Drachia | 17. února 2008 v 19:08 | Reagovat

Jasný, Tuti-fruti :D

3 Bariska Bariska | Web | 17. února 2008 v 19:52 | Reagovat

OK, už se těším Huba bubba =D

4 Jenn Jenn | Web | 17. února 2008 v 20:35 | Reagovat

Uplně skvělé! :) Nechceš spřátelit? :) Dyžtak na muj blog :)

5 Drachia Drachia | 17. února 2008 v 21:01 | Reagovat

Jo, jo, ráda a dík za chválu :)

Už jenom tři komenty a pudu psát novou kapitolu... Možná, jestli se mi bude chtít... :P

6 Narni Narni | 18. února 2008 v 15:54 | Reagovat

Prosím rychle pokračování! To je úplně super:-)

7 Drachia Drachia | 18. února 2008 v 17:24 | Reagovat

Fakt? Jé, to mě potěšilo! Děkuju! :)

8 Žanet Žanet | E-mail | 20. února 2008 v 20:24 | Reagovat

to jo ja koukám=o to je prostě NÁDHERA já nevím co říct =P mjmk mě to teda moc nepřipomýná máš úplně jinej styl psaní a upřímě toto se mi líbí víc ;) jen tak dál už se nemůžu dočkat další kapči

9 Drachia Drachia | 20. února 2008 v 21:41 | Reagovat

Děkuju, fakt mě to potěšilo, mockrát díky :)

10 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 21. února 2008 v 13:46 | Reagovat

NO páni..píšeš fakt suprově...tahle povídka mě zaujala..jsem zvědavá co se z toho vyklube..:-)jdu si přečíst pokráčko....:-)

11 Drachia Drachia | 21. února 2008 v 14:38 | Reagovat

Mockrát děkuju :)

12 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 24. února 2008 v 9:03 | Reagovat

Pěkné...cccc...ž vipadá jako jeho mata...to bylo dobrý x))

13 Peggy Peggy | Web | 28. února 2008 v 18:25 | Reagovat

Tak tohle se mi vážně moc a moc líbí =). Je to skvěle napsaný a děj se zatím taky začíná bezvadně rýsovat... No prostě ti nemám co vytknout! No... takže se jdu radši vrhnout na další kapitolku =)))

14 Keira Fey Keira Fey | E-mail | Web | 7. března 2008 v 20:04 | Reagovat

Hezký, moc se mi to líbilo :) Hádám, že Roxette je pořádný živel :D Chudák holka, taky nemusím mladší kluky, obzvlášť nějaký mamlasy. Že bych si to tady u PC ještě prodloužila a šla zkouknout ty další dvě ;)?.... Jo.

15 Ivi Ivi | 25. března 2008 v 19:55 | Reagovat

Ze Siriuse nemuzu! Ale jinak hezky popsane!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.